Ľudia, čo riešite "vykrádačky", veď je to kokotina jak delo ... ak sa človeku zapáči nejaký riff a použije ho v svojej pesničke, je na tom niečo zlé? Si vypočujte nejakú klasiku, sú určité harmonické postupy, ktoré používa skoro každý skladateľ.
A takisto v melódii je síce takmer nekonečný počet kombinácií tónov, ale prakticky je ten počet omnoho nižší, nedá sa náhodne skákať hore dolu, musí to sedieť do harmónie, a navyše sa to musí nejak spájať do melódie, aby to nebol "rozsypaný mak". Ďalšou limitáciou je potom samotná štylizácia skladby, kde sa tá melódia, harmónia aj aranž musí riadiť ďalšími pravidlami, aby sa dalo hovoriť o rocku, metale, jazze, funky atď atď ... Takže ten náš "nekonečný výber možností" sa nám nakoniec pekne zúži na pár zaužívaných postupov. Dá sa to síce obísť kadejakými atonálnymi postupmi, ale potom by to už nebola tá pekná uchu lahodiaca hudba, ale disharmonický bordel, ktorý dokáže s pôžitkom počúvať možno 1 človek z 10000.
Jiří Stivín to vyriešil už dávno -
Jste příznivcem tzv. vykrádání a hraní cizích věcí?
Já si myslím, že je to jinak. Když je dobrý nápad, tak není důvod, proč bych ho nevyužil. Takto jsem se učil. Myslím, že když cvičím to, co se mi líbí, tak si cvičím také svou techniku. Někdy je to lepší než hrát etudy. V konečné fázi by si měl člověk najít nějaké vlastní "fóry", které uplatní. Musím věřit tomu, že vše, co zahraju, je pro mě správně. Není důvod hrát to přesně, ale správně. A když udělám náhodou nějakou harmonickou chybu a jsem zběhlý ve věci, tak jí tam udělám ještě dvakrát. A je známé, že třikrát opakovaná chyba přestává být chybou - a jsme za vodou. Nesmím se soustředit na potencionální chyby - pak je tam udělám.
Za týchto okolností sa nemá cenu baviť o vykrádaní. Nazývajme to inšpiráciou, rozvíjaním nápadov, tvorivým spracovaním predlohy, recyklovaním atď ...